Původně nám šlo vlastně o propagaci vozidel, která prodáváme, ale postupně nás to chytlo a od původního marketingového záměru jsme se nakazili čistou závodní vášní, popisuje Tomáš Kočař, který závodí společně s Petrem Gospičem, vznik Polaris Teamu v loňském roce.

 

 

Závodíme s Polarisem Ranger RZR S. Jedná se o zcela sériovou čtyřkolku typu Side By Side. Pouze jsme ji museli upravit tak, aby vyhovovala stanovám seriálu. Znamenalo to vyměnit čelní sklo za mřížky, udělat bezpečnostní rám, místa pro startovní čísla a hasící přístroj. Jinak je to stroj tak, jak vyjel z továrny. Motor má objem 800 ccm. Chtěl bych ale zdůraznit, že se nejedná o auto jako takové, byť je naše kategorie takto nazvána. Podvozek i pohon jsou ze čtyřkolky. Má to zkrátka všechny její atributy, pouze nemáme řidítka a sedí se vedle sebe, proto Side By Side, a ne za sebou.

 

 

Vlastně až minulý týden jsme smyli bláto z Milovic, zkontrolovali silentbloky, dofoukali gumy a vyrážíme do další sezóny.

 

 

Zprávy o konkurenci nemáme, pouze jsme v pracovním kontaktu s firmou EMU, s níž se potkáváme na různých výstavách a povídáme si o závodech. Z našeho pohledu trvalo dlouho, protože jsme měli zájemce o tuto kategorii, ujasnění stanov pro novou kategorii, a pokud víme tak to některé odradilo, respektive nestihnou do prvního závodu své vozidlo připravit. Ale budeme rádi za co největší konkurenci, protože tím se tato kategorie dostane do většího povědomí. A samozřejmě se budeme snažit obhájit loňské vítězství.

 

 

Naše vozidla jsou menší a hbitější. Mají výbornou akceleraci, a tak se větší vozidla snažíme objíždět, protože výkon nám na to stačí. Samozřejmě, že nás někdy někdo z velkých aut předjede, ale výsledky z loňska dokazují, že jsme dosahovali i nejrychlejších časů na kolo.

 

 

Na trati vydržíme zhruba dvě až dvě a půl hodiny, protože naše nádrž je na 26 litrů. Ale pokud bychom měli vyhrát nějaký závod absolutně, pak to není jenom o připravenosti stroje, ale i na podmínkách. Na suché a technicky náročnější trati bychom nějakou naději mít mohli, ale na mokré a rozblácené, kde těžká auta vyjedou hluboké koleje, bychom na tom byli hůř, protože máme nižší světlou výšku. Na rychlé trati s dlouhými rovinkami by zase měly navrch speciály typu Audi, které dlouhodobě vydrží jet maximální rychlostí. Ta je v našem případě jenom 102 km/h.

 

 

Reálné je všechno, ale musíme mít na paměti, že máme variátor, což je, pokud jde o výdrž, u takhle dlouhého závodu nevýhoda oproti klasickým převodovkám. Ale my tuhle ambici nemáme. Chceme obhájit hlavně vítězství ve své kategorii.

 

 

Máme rámovou konstrukci spojenou s rámem vozidla, ale už se i mě stalo, že jsme se otočili. Pokud člověk uhlídá ruce, aby se mu nedostaly ven, tak vás pásy udrží v sedačce, a když přistanete na kolech, pak klidně sešlápnete plyn a můžete pokračovat dál. Když zůstanete na boku nebo na střeše, tak se zase takovéto lehké vozidlo snadno převrátíte na kola, a zase se může pokračovat, tedy pokud neurazíte třeba poloosu nebo zavěšení.