Děkujeme za krásné závodění v letošní sezoně a podporu při veselých i náročnějších okamžicích. Všem tleskáme. :-)

 
žádný další závod není zadán...
Vyhledat tým podle:
Editace týmů - login: Heslo:
Přihlášení k odběru aktualit
 
ČESKÁ VERZE       ENGLISH VERSION      
výběr ročníku

Partneři:  
Intercontonental Rally

SEDOS Stavby a.s.

Automoto areál Ředhošť

PIRELLI

Banner Baterie

Tankodrom Milovice

D-PERFECT s.r.o.

Dajbych s.r.o.

Phoenix Zeppelin

Jeep

Journeyman

Tiskárna Macík

V 4 Catering

Sabe

Birell

PILA OK

BSB s.r.o.

ARO Manyjak PRAHA

Články

MODRÝ TEAM v Africe

Do Afriky se vydává řada dobrodruhů různými způsoby. Expedice střídají závody a naopak. Tak jako tak, je to úžasný prostor pro poznávání a to i sebe sama. Směr Maroko a Sahara se nevydáváme jen my dnes, ale je to směr vytýčený již pradávno...

V těchto místech jsem chtěl psát článek o letošní Intercontinental Rally, o tom, co jsme tam cestou do Dakaru prožívali. Jak se pořadatel vyrovnal s některými potížemi či nehodami závodníků, jak soutěžící pomáhali zraněným kolegům - soupeřům, jak si soupeři pomáhali navzájem v depu i na trati. Stálo by za zmínku, že letos bylo úplně jiné počasí, celkově větší vlhkost, která hodně změnila některé etapy. Někteří závodníci projeli jindy nesjízdné úseky aniž by se vůbec zamysleli nad nějakým problémem. Stálo by za to rozepsat některé napínavé momenty, kdy se i po tisících kilometrech bojovalo o minutky, o tom jak rychlost je někdy méně důležitá než dobrá navigace. Mohl bych se rozepsat o týmech, s nimiž jsme soupeřili a pak si večer u slivovice sdělovali prožitky i rady, pokud jsme zrovna společně něco neopravovali. A mohl bych začít u nováčků VOGO týmu, se kterými jsme se neustále potkávali a navzájem předjížděli, nebo u Subaru Dobřany, kteří smolně přišlo o kolo, přes tým GLAD, který nakonec dojel druhý!, ale bez pomoci domorodých mechaniků by nepřejel do Mauretanie, přes náš den s třemi defekty až k prvnímu týmu Friraid manželů Friedlových, kteří se v počátku navigovat opravdu teprve učili. Týmů je řada a co tým, to zajímavý příběh. A nejen na trati ale i kolem či v soukromí. V týmu Wings se v cíli nepřipíjelo na úspěch ale na kamaráda Jarouška, který se toho už nemohl zúčastnit...) A to ani nemluvím o motorkářích a čtyřkolkářích, kteří jsou na to všechno sami a nekryti.

Ale narazil jsem na popis jiné cesty a o něj jsem se s vámi chtěl podělit.

(s díky Jaroslavě Brutarové)

MODRÝ TEAM AERO odstartoval od budovy Autoklubu republiky Československé před osmdesáti lety, 24. února 1934 a odmávla jej sama Eliška Junková. Výpravu pro šest mladých žen připravil F. A.  Elstner, velký cestovatel závodník a motorista.

Krátce po startu se vrátilo studené zimní počasí  a vydrželo přes Německo,  Francii, při plavbě z Marseile,  i po vylodění v Alžíru. Africká trasa Modrého teamu vedla z Alžíru přes Bou Saade, kde výprava už při  prvním seznámení s Afrikou  získala mnoho sympatií. Obdiv vzbudila Iška Kavalierová, která ovládla bujného arabského hřebce. Dámy byly pozvány na recepci v Autoklubu, navštívily presidenta obchodní komory, obyvatelé Alžíru nadšeně zdravili kolonu modrých vozů  v ulicích.

Po dvou dnech výprava pokračovala v cestě do Oranu – 600 km non stop. Další den, ve Fezu, přijala Modrý team representace Baťových závodů, v Sidi-bel-Abbés se účastnice setkaly s krajany, kteří  sloužili v cizinecké legii.

Další cesta, velmi obtížná, v lijáku, po cestách téměř neschůdných, vedla přes Rabat a Casablancu do Marakéše, kde měl být cíl cesty. Zde opět organizoval bohatý program zástupce firmy Baťa. Ale dámy si cestu ještě prodloužily do pohoří Atlas,  až k okraji tiznitské pouště. Strmé, neupravené cesty, plné kamení a výmolů, vhodné snad pro karavany, malé vozy AERO a jejich řidičky  zdolaly bez potíží. Odtud  startoval  Modrý team Aero  ke hvězdicové jízdě k Pražskému autosalonu po trase Mogador,  Mazagan, Casablanca.

Dále pokračoval přes  Tanger  do přístavu Ceuta a lodí  přes Gibraltarskou úžinu do Evropy. V Madridu navštívil Modrý team redakci velkého denního listu Ahora i býčí zápasy. Přes Biaritz a Bordeaux dojel pak do Paříže, kde ho čekalo nadšené přivítání. Velké listy přinášely dlouhé články s fotografiemi a pořádaly pro účastníce výpravy recepce. Dámy navštívily výstavu historických vozidel i Citroenovo museum, výkon Modrého teamu ocenil generální sekretář  Automobil klubu la France, nadšeně ho zdravili obyvatelé Paříže. Ještě jeden den zůstal na prohlídku Norimberka, pak zbýval jen triumfální návrat domů.

Délka trasy byla celkem 14 000 km, včetně přejezdů lodí a oficiálních setkáni trvala 6 týdnů. Denní etapy měřily 400 – 500 km,  spolujezdkyně neuměly řídit, řidičky absolvovaly celou trasu bez vystřídání. V zavazadlech, kromě spousty jiných věcí, vezly malé večerní, k tomu samozřejmě patřily i upravené nehty a dokonalé účesy, v podmínkách pouště, po mnoha hodinách za volantem asi trochu problém.

A ještě stručný popis vozidel. Srovnejte je se svými 4x4 miláčky...

Pro vozy AERO jsou typické dvoutaktní motory,  typ AERO 1000 měl dvouválcový motor, vrtání 85 a zdvih 88 mm dávaly obsah 998 ccm, spádový karburátor obvykle AMAL.  Z udávaného výkonu 20 HP se platily daně,  skutečný výkon  byl  24 – 26 HP.

Zapalování dynamobateriové, přerušovače přišroubované  na bloku motoru a ovládané prostřednictvím kolíčku vačkou,  nasazenou přímo na klikové hřídeli. Chlazení samočinné náporové. V setrvačníku kuželová spojka,  Hardyspojkou připojený kardan, převodovka 3 + 1 bez synchronu přišroubovaná na zadní nápravě. Pevná zadní náprava bez diferenciálu – to mohlo být v písku výhodou.

Karoserie svařená z ocelového plechu, vyztužená dvěma podélnými nosníky, na koncích nosníků čtvrteliptická listová pera. Vpředu třecí tlumiče, vzadu bez tlumičů pérování. Řízení hřebenové. Brzdy čelisťové, ovládané lanky a táhly. Tři vozy pro ženy byly dvousedadlové roadstery, muži měli čtyřsedadlový roadster se zvláštní úpravou.

 

více zajímavého povídání a fotek naleznete zde na stránkách Jaroslavy Brutarové

Aero Modrý tým
Aero Modrý tým
 

Publikováno: 28.02.2014

<<< zpět na přehled článků